Meteor - populárně vědecký magazín


Redaktor: Nejen v tropech, i v naší přírodě se stále objevují nová zvířata.

Redaktorka: Někdy se podaří popsat docela nový druh, jako třeba v případě nedávno objeveného pavouka z propasti Macocha, jindy jde o zvířata zavlečená nebo dokonce záměrně vypuštěná.

Redaktor: Další zvířecí druhy se k nám šíří přirozenou cestou. Tak je to třeba v případě šakala obecného.

Redaktorka: Jak říká zooložka Tereza Mináriková ze společnosti ALKA Wildlife, první zprávy o pronikání šakalů na naše území se objevily po roce 2000. Zpočátku ale odborníkům chyběly hmatatelné důkazy.

Tereza Mináriková: Ta pozorování nebyla doložena až někdy do roku 2006, kdy byl nalezen přejetý šakal poprvé na Uherskohradišťsku. Od té doby myslím byly dva nebo tři případy šakalů nalezených na silnici. Je prokázaný výskyt šakala na jižní Moravě a překvapivě i na Benešovsku. Navíc nová data z bavorské strany Šumavy ukazují, že tam byl vyfocen šakal na fotopasti, takže vlastně šíření toho druhu nějakým způsobem pokračuje, jen o tom není moc údajů.

Redaktor: Docela nedávno získali vědci důkaz o výskytu šakalů až na severní Moravě. Na konci června jednoho z nich střelil myslivec v polích mezi Kunínem a Hukovicemi na Novojičínsku.

Redaktorka: Když po zvířeti střílel, domníval se prý, že je to liška, protože ze zvířete viděl jen hřbet. Není to poprvé, podobné případy se staly i na Slovensku. Je ale vůbec možné si ta dvě zvířata splést?


Redaktor: Tereza Mináriková o tom pochybuje.

Tereza Mináriková: Šakal svým zbarvením spíše připomíná vlka, přestože samozřejmě je to malé zvíře. Je zhruba stejně velké jako liška, ale má typicky šedivá záda, nikdy není zrzavý. Myslím si, že je to tedy poměrně dobře poznatelný druh. Asi ta záměna s liškami byla spíše z neznalosti. Rozdíl v barevnosti srsti je dost velký.

Redaktorka: Šakal je teplomilný savec. Jeho šíření z Balkánu, kde se dlouhodobě přirozeně vyskytuje, se někdy dává do souvislosti s výkyvy klimatu.

Redaktor: Právě teď je v Evropě trochu tepleji, a tak se i k nám se šakali šíří.

Tereza Mináriková: Areály druhů se vždycky zvětšovaly a zmenšovaly, pulzovaly. Není to nějaká stabilní věc. Stejně je to i se šakalem. I v minulosti se jeho areál zvýšil, objevil se někdy třaba až v Maďarsku. Pak se zase vrátil, takže jeho nejsevernější výskyt byl někde na Balkáně. Teď je to něco mimořádného z toho hlediska, že šakal u nás evidován nikdy nebyl, tak že je to vlastně nějaký extrém. Další faktor, který je tady určitě ve hře, není jenom to klima, ale i to že populace na Balkáně roste, že se mu tam daří, takže se šíří do dalších území, kde se mu evidentně také daří. Takže je to přirozené expanze populace, která roste.
Hodně se spekuluje o tom, že šakal pravděpodobně bude konkurentem lišky. Nevím, jestli to bude skutečně znamenat, že ji skutečně vytěsní z některých oblastí, o tom bych si netroufla spekulovat. Lišky jsou v dnešní době schopné žít na okraji měst, živit se z odpadků, liščí populace stoupá neustále, takže je to zajímavé. Oba tyto druhy jsou hodně přizpůsobivé, takže uvidíme, co bude znamenat jejich konflikt. Je to komplikovanější v tom, že se u nás objevuje i východoasijský psík mývalovitý, což je také nepůvodní druh a také se spekuluje o jeho konkurenci s liškou. Uvidíme, jak se tyto tři druhy u nás popasují.

Redaktorka: Ke slovům zooložky Terezy Minárikové, která zaznamenal spolupracovník Meteoru Frederik Velínký se sluší dodat, že na rozdíl od šakala, se psík mývalovitý se do střední Evropy nedostal úplně přirozenou cestou.

Redaktor: Je to invazivní druh. Všichni evropští psíci mývalovití jsou potomky jedinců záměrně vypuštěných a nebo uprchlých z kožešinových farem.

Redaktorka: Ať je to jak chce, musíme být připraveni na to, že se příroda neustále mění. A my s ní.

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr