Rys ostrovid
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Z hlubin vesmíru se teď vrátíme na planetu Zemi, do hor a lesů střední Evropy.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Planetáriem vás i nadále provázejí Frederik Velinský.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
A Veronika Kindlová.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
V Čechách i na Moravě můžete narazit hned na několik pamětních desek a pomníčků věnovaných posledním zastřeleným medvědům, popřípadě vlkům.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Velké šelmy, medvědi, vlci, ale také rysové v naší přírodě skutečně po dlouhá desetiletí vůbec nežili. Teprve nedávno se začali vracet.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Nejvíc se jich toulá v pohraničních horách severní Moravy. Rysům se daří i naŠumavě. Na Českolipsko do oblasti Ralska se letos zatoulal osamělý vlk.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Odborníci z toho mají radost. S návratem velkých šelem by se v naší přírodě mohla obnovit ztracená rovnováha.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Pokud se do věci opět nějakým nešťastným způsobem nevloží její velký ochránce, ale také úhlavní nepřítel - člověk.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Čím jsou velké šelmy přírodě prospěšné a jaký dopad měla jejich dlouhodobá nepřítomnost v naší krajině?
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
O tom jsem si povídal se zooložkou Terezou Minárikovou ze společnosti ALKA Wildlife. Jak mi řekla, zatímco medvědi jsou všežravci a ve značné míře i mrchožrouti, vlci a rysové hrají v přírodě roli vrcholových predátorů.
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
To, že ti byli v naší přírodě, mělo za následek, že vlastně stav jejich kořisti velkých kopytníků, konkrétně třeba jelenovité zvěře, srnčí zvěře se dostaly na nějakou jakoby nepřirozenou hladinu. Vlastně ta srnčí i lední zvěř u nás je poměrně dost přemnožená. A není tady tedy žádný ten regulátor těchto populací. Populace se samovolně vyvíjí, rostou, nikdo je nelimituje, což má mimo jiné třeba za následek, že naše lesy trpí poměrně hodně okusem právě jelení a srnčí zvěře. Stejně tak třeba divoká prasata nemají v naší přírodě přirozeného nepřítele, jak víme, jejich stavy hodně stoupají a ty způsobují docela velké hospodářské škody. Kdyby u nás po tu dobu, co tu byli vlci vyhubeni, byli vlci, určitě by ty stavy těch divokých prasat byly někde jinde, než jsou dnes.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Proč tedy vlastně ty šelmy nebyly, může za to jenom predační tlak člověka?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Může za to hlavně predační tlak člověka. Byla to prostě oblíbená lovná zvěř. Je to něco atraktivního. Vlk, rys i medvěd byli u nás značně loveni, a proto vlastně byli vyhubeni v průběhu 19. století.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Nicméně přišel čas, kdy se náhle ty velké šelmy začaly vracet, začaly se znovu objevovat v naší přírodě. Co se stalo?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Z mnoha různých důvodů jejich populace východně a jižně od nás nějakým způsobem začaly narůstat a ty velké šelmy opět začaly obsazovat naše území. Konkrétně v případě vlka a medvěda je to postupný nárůst karpatských populací těchto druhů. V případě vlka je to i z důvodu toho, že vlastně polská populace vlků narostla, vlci se začali šířit z východního Polska do západního Polska, postupně do Německa a vlastně ze saské Lužice se k nám nyní ze severu začínají rozšiřovat vlci. V případě rysa ostrovida je to podobný případ, vlastně do Beskyd se rysy dostali, také je to výběžek karpatské populace rysa a na Šumavu tedy byli rysové reintrodukováni v druhé polovině 80. let. Ta zdrojová populace 18 vypuštěných zvířat bylo také ze Slovenska. Takže to jsou vlastně také karpatští rysy. Byli vypuštěni, začalo se jim dařit, proto je tady nyní máme.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Reintrodukce, tedy vypouštění zvířat odchycených ve volné přírodě na nějakém jiném místě, kde dříve žila a odkud vymizela, se často neobejde bez komplikací.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Bylo to tak i v případě šumavských rysů, říká Tereza Mináriková. Jejich početní stavy v průběhu let rostly, ale často také klesaly. Co toho bylo příčinou?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
S reintrodukčními projekty to není nikdy jednoduché. Zejména když se snažíte chytit v přírodě nějaké divoké zvíře a přesunout ho někam jinam, tak nikdy nevíte dopředu, kolik těch zvířat se vám podaří chytit, jakého pohlaví. Je nějaký ideální stav té zakladatelské populace, ten se vám nemusí podařit pokaždé vlastně dosáhnout. Takže to byla jedna z těch příčin. Druhá je, že samozřejmě jakmile rysí populace u nás začala trochu růst, tak se stala opět cílem nelegálního lovu, přesto je rys je přísně chráněný, tak je to prostě atraktivní trofej a to bohužel je dodneška hlavní příčinou ohrožení té populace, hlavním regulátorem.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Kde všude tedy ti rysové se v současné době vyskytují u nás?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
V České republice jsou dvě oblasti jakoby trvalého výskytu rysa. Je to oblastŠumavy, takzvaná šumavská česko-bavorsko-rakouská populace rysa a potom v Beskydech, kde, jak zmínila, je okraj té karpatské populace. Takže vlastně okraj výskytu rysa ze Slovenska zasahuje až k nám. Ale krom toho se u nás rysové vyskytují i na dalších územích. To, která území jsou kdy osídlená rysem, hodně záleží zrovna na stavu té populace. Takže třeba v době, kdy byla ta populace na svém vrcholu, byli rysové trvale třeba i na Brdech, v Krušných horách, byli v Jeseníkách, na Vysočině. Ale samozřejmě ta velikost té populace nějakým způsobem fluktuje a podle toho fluktuje i velikost toho areálu vlastní území, které ten rys u nás osidluje. Takže trvale skutečně na Šumavě, v Pošumaví a v Beskydech.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Kolik jich asi je?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
No, to se hrozně těžko počítá, kolik je u nás rysů, ale odhaduje se, že zhruba 70 až 100 zvířat.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
A na to se právě chci zeptat, jak se zjišťuje velikost té populace?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Je to samozřejmě velmi obtížné. V dnešní době se kombinují různé metody toho monitoringu a nějakým způsobem se snaží dát dohromady nějakou jakoby ucelenější informaci. Velmi oblíbený je teďka fotomonitoring, kdy se vlastně do lesa instalují fotopasti. To zvíře vyfocené na té fotopasti lze individuálně identifikovat. Každé to zvíře má úplně jiné zbarvení, různý typ skvrn nebo neskvrn nebo rozet na sobě, kdy ta zvířata individuálně poznáváte. Takže v některých územích ten monitoring je skutečně velmi podrobný. Někde jinde jsou to třeba jenom data ze stopování nebo náhodných pozorování, nálezy kořisti nebo trusu a pak se to nějakým způsobem jednotně vyhodnocuje. Ta čísla jsou velmi hrubá, samozřejmě.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Potkat rysa v přírodě je těžké, jsou plaší a lidem se vyhýbají.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Také se o nich říká, že jsou to samotářská zvířata. Na jak velkém území se jeden rys obvykle pohybuje, jak velké má teritorium? Ptal jsem se také zooložky Terezy Minárikové.
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Samice mají menší teritoria než samci, také zrovna záleží, v jaké je třeba ten rys životní situaci. Taková samice, která třeba zrovna kojí svoje mláďata, může mít teritorium jen několik kilometrů nebo několik desítek kilometrů čtverečních. Z telemetrického sledování rysů se ví, že třeba samice má kolem 200, 250 kilometrů čtverečních ten domovský okrsek, samec ho má větší, 300 kilometrů. Ale třeba mladý samec, který si hledá teritorium a bloudí po té krajině, hledá nějaké vlastně místo, které ještě není obsazené, kde on by si mohl založit ten domovský okrsek, může mít i 500, 600 kilometrů čtverečních.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Jaký terén vůbec vyhledávají rysové, kde nejradši přebývají?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Rysové mají rádi les, je to typicky tedy lesní druh, mají rádi velké lesnaté celky, mají rádi klidná místa, kde nejsou rušeni člověkem. Není tak pro ně důležité, jestli je ten les jehličnatý nebo listnatý, důležitější spíše je, jestli v tom lese mají dostatek kořisti, což je teda hlavně nějaká ta srnčí nebo dejme tomu jelení zvěř. Pak je důležité, aby tam měli dostatek úkrytů, aby tam byly nějaké rokle. Mají rádi skalky, kameny, když jsou tam popadané kmeny stromů nebo když je tam mlází, aby měli skutečně úkryt, kde nějakým způsobem můžou v bezpečí odpočívat.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Jak už jsem řekl, lidem se vyhýbají, nicméně asi se nedá vyloučit nějaké to setkání s rysem. Co v takovém případě má člověk dělat?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Rys skutečně není nebezpečný člověku, je to velmi plaché zvíře, takže pokud se s ním setkáte někde v lese, když zůstanete stát a nebudete se hýbat, tak třeba budete mít štěstí, že si ho můžete prohlédnout na pár vteřin. Ale on v každém případě určitě uteče. Takže budete-li mít štěstí, pořiďte fotku a pošlete nám to na moji e-mailovou adresu na našich webových stránkách šelmy.cz/TransLynx. My se pokusíme vyhodnotit, jestli je to třeba zvíře, které už známe podle těch skvrn.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
I když mají velká teritoria, rysové se občas přece jen potkávají. A zdá se, že to není jen v období říje, říká Tereza Mináriková:
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Rysí říje trvá zhruba od ledna do března, během té doby je zejména samec velmi aktivní, obchází svoje teritorium, značkuje, všude dává prostě najevo, že on tam je přítomen a snaží se spářit se všemi kočkami, se kterými se to jeho teritorium překrývá, někdy to bývá jedna, někdy dvě až tři rysice, a po tom období spáření je tedy ta samice zhruba dva měsíce gravidní, poté porodí ta mláďata, ale s těmi se snaží skrývat na nějakém odlehlém, klidnějším místě, které je bezpečné, zhruba dva měsíce je kojí a pak někdy na konci srpna nebo začákem září už s nimi začne vyrážet do terénu a začne je učit nějaké ty lovecké techniky, to, co by dospělý rys měl umět. Ta kočka se o rysata stará zhruba deset až jedenáct měsíců, až do dalšího období říje, do té doby je musí všechno naučit a pak už se to ryse vydá na nějaký svůj samostatný život a ona se znovu páří. Ale není to tak, že by ta kočka měla koťata vždy, každý rok, dost často je to třeba jednou za dva, za tři roky. Nutno dodat, že rysí kočka má většinou dvě až tři koťata, ale bohužel přežije tak 50%, takže dospělosti se dožije většinou jedno až dvě koťata. A rysí samec – udává se, že žije sám, ale z posledních výzkumů na Šumavě to vypadá, že to není úplně tak pravda, že se rysi možná potkávají častěji, než se dosud říkalo, protože je například známo, že kočka je v kontaktu se svými staršími koťaty z předchozích let. Byly třeba případy, že starší kotě ulovilo kořist, nažralo se, pak uvolnilo prostor u té kořisti o ona mohla piřjít a nažrat se se svými malými koťaty, což pro ni je velmi důležité. Nebo například otec těch mláďat s nimi take sdílel kořist, takže to možná není úplně pravda o tom osamoceném životě rysů.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Naši rysové jsou stale vzácní a ohrožení. A není to jen vinou pytláků, kteří nedovedou přemoci svou touhu po krásné trofeji.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Neméně významným problémem je podle zooložky Terezy Minárikové fragmentace biotopů.
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Nové stavby, většinou dopravní – nějaké silnice, dálnice nebo třeba rychlostní železnice rozdělují klidná lesnatá území, kde rysi žijí, a oni se potřebují třeba dostat na druhu stranu té silnice a její překonání pro ně samozřejmě znamená riskování života. To ale platí obecně pro veškerou naši faunu – volně žijící živočichové umírají na silnicích a v hodně velkých číslech a pro rysy to platí taky. Navíc u nás je právě taky málo rysů a oni mají ten velký požadavek na ten životní prostor, mají ten domovský okrsek několik set kilometrů velký, tak oni se skutečně hodně nachodí, takže pokud my jim všechny ty lesy protneme dálnicemi a silnicemi, keré budou neprůchodné, tak je to opravdu vážný problem.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Vy jste vlastně vedoucí projektu TranLynx, který se zabývá právě těmi rysy, nebo lépe řečeno komunikací mezi různými lidmi a organizacemi, které se těmi rysy zabývají, abych byl přesný. Můžete prozradit, co přesně je cílem toho projektu a s kým vším spolupracujete?
Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, ALKA Wildlife:
Cílem toho našeho projektu je nějakým způsobem zajistit lepší ochranu právě té šumavské populace rysa ostrovida. Ta šumavská populace je sdílena třemi státy – Českou republikou, Bavroskem a Rakouskem. Ten náš project je teď česko-bavroský, ale spolupracujeme i s rakouskými partnery, a právě proto, že v té ochraně rysa je spousta hráčů - jsou tam vědci, jsou tam ochránci přírody, jsou tam myslivci - cílem našeho projektu je dát všechny ta zájmové skupiny dohromady a pracovat na lepší ochraně toho druhu, takže děláme jednak monitoring té populace, děláme společné česko-rakousko-bavorské analýzy, abychom věděli, jak je ta populace velká, jak je životaschopná, jakou má třeba prognózu do budoucnosti, jaké jsou příčiny toho ohrožení, a v rámci toho monitoringu spolupracujeme s lesníky a myslivci, snažíme se je do toho projektu aktivně zapojit, aby k tomu zvířeti získali vztah. To je podle nás jediná cesta k jeho ochraně.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Jak jsme si řekli na začátku, kromě rysů se v naší přírodě vyskytnou tu a tam i medvědi, a poměrně nově take vlci.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Těm se spolu se zooložkou Terezou Minárikovou ze společnosti ALKA Wildlife budeme věnovat v druhé části našeho rozhovoru za týden.
